Buddha a meditace
Meditace pomalu vystupuje z „undergroundu“ a dostává se do širokého povědomí, zatím spíše jako určitá forma wellness, péče o zdraví a duševní pohodu. Stereotyp spojený s meditací je, že jde o něco vážného – člověk sedí nehnutě bez myšlenek a emocí jako zenový mnich, nebo je pozvednut do krajin blaženosti a vše rouzpouští ve sladkém úsměvu, lidově řečeno „sluníčkář“.
Meditace ale nemusí být vůbec vážná, ani tichá, ani v klidu. OSHO meditace obsahují různé aktivní prvky – tanec, skákání, vytřásání, spontánní tanec, víření, běh na místě, nebo dokonce i koulení očima :-) Zapojují celé naše tělo, probouzí dech, otevírají hlas. Přečtěte si více o OSHO meditacích.
A co ta blaženost hned a snadno?
Začít s meditací není snadné a blaženost, jak ji známe ze soch Buddhy nepřichází sama. Vlastně ani Buddha, nejznámější meditující za posledních 2500 let, tu blaženost neměl hned. Znáte jeho příběh?
Jako mladý princ měl vše co chtěl a věřil, že svět je krásný, bez utrpení a zla. V 29 letech zjistil, že mu všichni lžou – jeho otec, žena, učitelé, sluhové, všichni před ním předstírali, že svět je růžový, jen samé dobro a krása. I malé dítě vědělo víc než tento muž na prahu 30! Musel se cítit zrazen, oklamán a nejspíše se i pořádně rozčílil… to je výchozí bod meditace – něco není OK.
Může Vám být 35 a jste na vrcholu kariéry, nebo se začínáte ztrácet v dlouholetém vztahu… a kladete si otázku: Kdo vlastně jsem? Jsem to ještě já? Co vlastně chci?
Ztratili jsme se v stereotypu. Tak dlouho jsme jeli v těch samých kolejích, že jsme zapoměli, že vůbec nějaké jsou. Možná už od začátku jsme o nich pořádně nevěděli.
Seděl jsem před lety s kamarády u piva, pozdní hodina a zábava se zadrhla a po chvíli ticha kamarád říká: „Už to není ono.“ Druhý kamarád se snaží situaci zachránit: „Ale nekecej, dáme panáka.“ Ale ten první jen zopakuje „Není to už ono.“ To není deprese, kterou zaženeme veselou písničkou a sklenkou vína. Něco není v pořádku, něco nesedí. Není to těma kamarádama, ty zůstávají blízcí, ale je potřeba se změnit, posunout… třeba do větší upřímnosti, otevřenosti, blízkosti, ne se jen bavit a nechat se „zabavit“.
Autenticita, upřímnost, hloubka, spojení s nitrem jsou kvality meditace. Meditaci nelze předstírat, dělat pro někoho, nebo kvůli něčemu, či ve snaze něčeho dosáhnout.
Na začátku je nespokojenost, která nás sžírá a vyhání z pohodlí vyjetých kolejí. Následuje konfrontace z vlastní mýlkou, nevědomostí, neschopností a omezeností, veškerá snaha se míjí účinkem. Proč?
Snaha, vůle a aktivita jsou jen jednou stranou mince, druhou je uvolnění, odevzdání se, přijímání.
Je třeba vytrvat. Postupně člověk zakouší a ověří si, že je třeba vytrvat ještě chvilku déle, právě v tu chvíli, kdy to nejde a nedává smysl, právě v tu chvíli, kdy ho něco pudí se zvednout a odejít.
Buddha se věnoval meditaci celou svou bytostí. Byl nesmírně motivován a nesmlouval se svou myslí. Rozhodl se najít svobodu a zašel přitom až na kraj svého fyzického bytí, když v přísné až kruté askezi teméř zemřel! Musel se střetnout se svými bolestmi, žádostmi, fantaziemi a stíny.
Bylo to utrpení k něčemu? To nevím, ale vím, že je třeba odhodlání a vzdání se kompromisů, alespoň na moment… pak se skutečně něčeho v sobě dotknete, něčeho hluboce niterného, velmi osobního a zároveň univerzálního. Podíváte se zpět a budete se smát.
Kterou meditační techniku si vybrat?
Osho doporučuje vyzkoušet více různých meditací a vybrat si tu, která se Vás ve Vašem nitru dotkne, osloví, něco se změní. Tuto meditaci pak dělejte každý den alespoň 7 dní po sobě, lépe však celých 21 dní – první týden meditace působí na úrovni mysli, druhý týden jde hlouběji k naší energii a emocím a třetí týden nejhlouběji k centru našemu bytí.