Vnitřní chaos a jeho logika

abstract-2350051_slider

Naše vnitřní nastavení, jednání a interakce s vnějším okolím nás v každém okamžiku ovlivňují, ať již vědomě nebo nevědomě. Různé informace a stavy se nepřetržitě přenášejí mezi všemi psychickými, emočními a tělesnými vrstvami, od úrovně orgánů a orgánových soustav po buněčnou úroveň.

Dnes je již známo, že buňky v těle mají paměť (věda zkoumající dědičné přenosy v buňkách mimo změny DNA se jmenuje epigenetika). Navíc jsou “společenské” – když se podílejí na společné úloze, komunikují mezi sebou chemickými signály. Pokud jim to není umožněno, ať už důvod pochází z osobních limitů jedince, přetížení, stresu, nebo vnějších limitů situace, omezení daných společností atd., nastává chemická nerovnováha a nastartují se psychosomatické procesy. To způsobuje společně s krystalizací buněčných struktur “vnitřní chaos” – imunitní systém není schopný komunikovat a spolupracovat tak, jak je mu to přirozené. Na úrovni orgánů příslušný vnitřní orgán (podle charakteru nerovnováhy) pracuje nadměrně. Spotřebovává zdroje jinému orgánu a způsobuje snížení jeho aktivity. Výsledkem je onemocnění, psychosomatické potíže, emocionální nerovnováha, nebo ztráta zaměřenosti.

Jednou z nejvyšších výzev vývoje jedince i celé evoluce člověka je integrace sebe sama bez podlehnutí určitému dogma

Každý z nás má sobě dokonalé a pravdivé jádro, které nese prapůvodní kvality, duchovní a primární archaické fenomény. Tyto “zázračné kvality jsou často vnímány naším okolím a většinou i námi samotnými jako nezvyklé až provokující. Aktivují strach a instinkty přežití. Strach nad námi přebírá kontrolu, znemožňuje plynutí naší esenciální energie a blokuje náš osobní rozvoj. Cítíme potřebu zažívat a integrovat naše osobní hodnoty a kvality, ale naše vnitřní zázračné já je obklopeno úzkostí, konflikty a ponecháno bez podpory. Postupně je nuceno “uzavřít pakt” s instinktem přežití. Vytváří si ochranu proti zopakování negativních a bolestných zkušeností – psychosomatický obranný systém, ke kterému má klíč pouze vnitřní já.

Kvality, které byly pro nás přirozené, se nyní uzamknou dovnitř – na buněčné úrovni se uzamknou uvnitř buňky. Fixované struktury v buňce krystalizují a čas se v nich “zastaví”. Tento pakt přežití uzamkne naše primární síly a potenciál, tak aby se nedostaly k vědomým pocitům a myšlenkám. Obranný štít vytváří izolaci, komunikace mezi vnitřním a vnějším světem se zhoršuje. Jakmile se začne u dítěte vyvíjet kognitivní systém (myšlení) přechází tento pakt přežití v systém přesvědčení (např. jsem slabý, jsem chytřejší než ostatní, nepotřebuji vztahy, vystačím si sám, nebo svět je nehostinné místo). Pakt převezme veškerou kontrolu a část psyché rezignuje.

Vnější masku našeho paktu ukazujeme světu v našem chování, mimice obličeje, tělesném postoji, způsobu komunikace, tónu hlasu, pohybech a ve způsobu, jak si zařídíme život a jaké vztahy si vybíráme.

Vývojové fáze jedince a charakterová struktura

Sigmund Freud se domníval, že duševní poruchy a neurózy jsou následkem potlačené sexuality (libida) v některé z fází psychosexuálního vývoje (orální, anální, oidipální, latentní, genitální). Velkou roli přitom hraje vztah s jedním, druhým nebo oběma rodiči.

Přes určitou pravdivost Freudových tvrzení, současný pohled je více otevřený. Například pocit studu se může projevit jako stydlivost, zdrženlivost, skromnost nebo sebedestruktivní chování. To může být vykládáno jako zadržování sexuální energie, ale skutečné příčiny mohou být jiné – strach z ponížení, ztráta přízně a lásky, nemožnost se autenticky projevit, opomenutí, fyzické tresty nebo přijmutí studu někoho jiného.

Wilhelm Reich následoval Freudovy teorie a dále je rozvinul do diagnostiky charakterových struktur – fixovaných vzorců chování, které se promítají do svalového napětí, posturality a rozložení energie v těle. Ty rezonují s psychosexuálními fázemi dříve definovanými Freudem.

Na úrovni těla souvisí vývoj charakteru a uzavření zmíněného paktu s nedostatečným prostorem pro komunikaci orgánů a buněk v jejich tkáních. Psychosomatické procesy nemohou přirozeně probíhat a jedinec přebírá roli oběti, nebo se objevuje slabost, agresivita, lstivost, deprese, egoismus, úzkost, vzdání se, používání sexu jako náhražky či ventilu atd. Vše se děje nevědomě podpořeno silou instinktu přežití.

Primární osobnost, zlaté jádro, je zapouzdřena, aby mohla přežít. Vytváří se druhotná osobnost (charakterová struktura), kterou se prezentujeme světu. Některé naše kvality se rozvinou do extrému, jiné ochabnou, vzdají se podílu v reálném světě a přesunou se do světa fantazie a snů. Pakt a různá přesvědčení jsou nyní součástí subjektivní reality. Vnitřní já zůstává nenasyceno a bez esenciálního rozvoje.

V jádru, obklopeno obranami a strachem, se vnitřní zázračné já stále snaží dosáhnout života, zatímco ve své realitě je nedoceněno a zapomenuto. Toto volání “práva na život” je zoufalá zpráva, která se navenek projevuje výkyvy na úrovni myšlení, emocí a pocitů. Tuto nerovnováhu prožíváme jako něco negativního. V nitru je však touhou a vírou v lásku, péči, respekt a rezonanci. Naše zlaté jádro zůstává neporušené a stále nám dává signály na úrovních myšlenek, pocitů a duše: “Chci žít!”.

Emocionální orgány a duchovnost

Každá myšlenka a pocit je propojená s určitým vnitřním orgánem a svalem, vývojovou fází v dětství a určitým emocionálním orgánem, stejně jako s pradávnými časy a archetypy.

Odtud povstává fascinace C. G. Junga sny a symboly. Ve fázích psychosexuálního vývoje narážíme na mýty, archetypy a latentní síly, s kterými se dítě na cestě do dospělosti musí utkat. Díky jejich znalosti lépe porozumíme symptomům, charakterové struktuře a dalším projevům vnitřního konfliktu.

Rudolf Steiner trval na tom, že člověk je duchovní bytostí a skládá se z těla, duše a ducha. Reinkarnace a karma byly pro něj běžnými jevy lidského rozvoje.

Sjednocení teorií C.G. Junga a R. Steinera nás vyzývá k prozkoumání otázek duše a ducha a jeho manifestací, zejména ve spojitosti s elementy potřebnými pro vývoj dítěte a charakterovou strukturou.

Rodina či dítě?

Ronald Laing se věnoval zejména rodině a kladl si otázky: Je člověk “produktem” své rodiny? Kdo tu není zdravý – jedinec nebo rodina?

Zjistil, že rodiny si udržují určitou neviditelnou a velmi jemnou dynamiku. Následovaly otázky: Na kolik přispívá k psychické nestabilitě? Jak se projevuje skrze členy rodiny?

Je do očí bijící, jak lži jsou obhajovány jako zvyklosti rodiny a jsou udržovány natolik nezpochybnitelné, že zdravé dítě nemůže najít skutečnou pravdu. Naopak se musí přizpůsobit systému rodiny, aby bylo přijato.

Propojení psychiky a těla

Sigmund Freud popsal rozdělení mezi vědomím a nevědomím a mechanismy následné kontroly podvědomého chování. Wilhelm Reich předložil teorii psychosomatického pancíře, odrážejícího se v postularitě a napětí svalů, vycházejícího z vnitřních konfliktů a obranných mechanismů.

S. Freud a W. Reich se snažili propojit tělo s psychikou a popisovali, jak se psychické konflikty odráží na těle a naopak tělesné symptomy poukazují na psychickou nerovnováhu.

Norská psychoterapeutka Gerda Boyesen objevila v 50.letech, že vegetativní systém (svaly a orgány mimo volní kontrolu) a psychické procesy jsou vzájemně propojené. Přikládala svým klientům na břicho upravený stetoskop a slyšitelnou peristaltiku střev nazvala psychoperistaltikou. Zvuk peristaltiky totiž reagoval na dotek při masáži a  vztahoval se k psychickému uvolnění. Gerda se jím nechala při masáži vést. Klienti tak mohli lépe cítit a otevřít se procesu uvolňování potlačených emocí a nevědomých vnitřních konfliktů. Otevřela se také cesta k primárním impulsům a ukázalo se, že tělo má svoji pamět a je schránkou pro psyché.

Naše emoce a pohyby duše jsou provázány s tělem a vnitřními orgány

Erogenetic od konce 80. let 20. století spojuje zmíněné myšlenky a psychologické směry pěti gentlemanů a jedné dámy v inovativní terapeutickou práci a prohlubuje porozumění souvislostem duševní procesů s tělesnými skrze propojení vývojových fází dítěte a jejich témat s určitým tělesným a emocionálním orgánem. Analýza je trojrozměrná v dimenzích Eros – Geny – Etika a dovoluje tak přistupovat k problému klienta přímo a efektivně, jak v současnosti, tak na úrovni původu problému. Systém umožňuje individuální práci s jednotlivcem i ve skupině.

Erogenetic potvrzují i nejnovější neuro-imunologické výzkumy, které dokazují jak strukturální, hormonální a funkční vztahy mezi nervovou soustavou, endokrinním systémem a imunitním systémem ovlivňují duševní zdraví.

(C) Copyright G. Grace Wallem, www.erogenetic.cz


Přečtěte si více o Erogeneticu zde.