Čemu dáváte přednost?

Kdy se řídit citem a kdy nás naopak vedou pocity do slepé uličky?

Důvěřujete své intuici, je to hlavní hybná síla Vašeho života?
Nebo Vaše rozhodování jen dolaďuje, zatímco hlavní slovo má ratio?

Každý z nás asi zažil situaci, kdy si zpětně říká „měl jsem poslechnout svou intuici„.

Já jsem třeba nedávno prodával auto přes internet. Zájemce byl vstřícný a dopředu odpovídal na mé otázky, ale když jsme se pak sešli, měl jsem nepříjemný pocit, který jsem si neuměl vysvětlit. Protože jsem se ale v oblasti neorientoval, chtěl jsem už mít hotovo, rozhodl jsem se hodit pocity za hlavu a důvěřovat sepsaným papírům. Asi tušíte jak to dopadlo… od policie jsem posléze zjistil, že kupující je „známá firma“ a zametlo se to pod koberec. A mě to nakonec stálo 10x více nervů a času, než kdybych se možná na začátku zastavil a řekl si: „OK, mám už tu něco rozjednaného, vše vypadá formálně dobře, ale stále tu je ten pocit, který říká NE“.

Jak si vytříbit intuici? A jak se jí naučit důvěřovat?

Já začínám zastavením se. Ať už jsem na jednání, nebo se potřebuji rozhodnout o samotě. Zastavit se. Dát si prostor. Vnímat své pocity a rozlišovat je. Intuice k nám promlouvá neustále, ale silněji se mohou hlásit naše nálady, strachy, zvyky…  

K utříbení si vnitřního světa a rozlišení návyku doporučuji OSHO Dynamickou meditaci. Stereotypy, návyky a strachy v ní postupně samy vyplouvají na povrch, bez potřeby analýzy. Navíc máte možnost je i propustit a odlehčeni se více ukotvit v přítomnosti a své osobní energii bez všech emočních a společenských nánosů.

Potom co si umíme stanovit hranice, zastavit se a rozlišovat, můžeme zkusit různé hry s intuicí.

Např. vydat se z práce domů jinou cestou než jsme zvyklí – nechat se vést pocitem, ne hlavou. Můžete si nejdříve přiložit na chvíli ruce na srdce, nebo břicho. Dát si čas na kontakt s tělem a pocity. A pak vyrazíte. Někdy se nic nestane. Nic neočekávejte! Ale jindy Vás intuice zavede na nové místo, které k Vám promluví. Nebo zažijete nový příběh, ať už venku nebo uvnitř sebe.

Když jsem v pracovním „produkčním“ modu, nikoho nepotkám a nic nezažiju. Když se nechám vést, najednou se na mé cestě objevují staří známí, kterým jsem chtěl tenkrát něco říct a nebyl prostor.

Výborným pomocníkem na cestě intuice je také tarot. Alespoň takový, jak jsem se ho naučil od Vatayany, jedné ze starších sannyasinek, stále předávající učení mystika Osha o vědomí, meditaci a životě.

Krásným balíčkem karet je OSHO Zen tarot.

Narozdíl od tradičního tarotu k nám mluví laskavě a srozumitelně, tak že lze použít i pro ty, kteří se tarotem nikdy nezabývali, připadá jim příliš komplikovaný, nebo k němu nemají důvěru.

Vatayana učí jak tyto karty použít jako osobního průvodce při rozhodování, nejasnostech, zmatku, i jako nástroj na probuzení a posílení naší intuice.

OSHO Zen Tarot není tradičním tarotem sloužícím k vykládání budoucnosti. Je to transcedentální zenová hra zrcadlící současný okamžik bez posuzování a porovnávání. Probouzí naši intuici, soucit, odvahu a bytí v přítomnosti. Je branou do meditace a komunikuje s naším podvědomím i nadvědomím.

Více se dozvíte na víkendovém výcviku OSHO Zen Tarot v Praze.