Miluji tě! Nesnáším tě! … vývoj našich vztahů

engagement-1718244_header

Vztahy, ať už partnerské, rodinné, kamarádské nebo pracovní, jsou ústředním bodem našeho života. Nejspíše jste si všimli, že naše vztahy prochází určitým vývojem. Teď nemyslím jen tím, že se prohlubuje důvěra a pocit sounáležitosti a bohužel často i snižuje atraktivita, když nám partner “zevšední”. Mám na mysli potřebu blízkosti ve vztahu.

Podíváme se na to zblízka u vztahu, který nás zajímá nejvíce – partnerský vztah.

Začíná zpravidla okouzlením. Partner je úžasný! Plně nám rozumí a plně nás vnímá. Chceme mu být co nejblíže, až s ním splynout. Nejsou mezi námi žádné hranice. Já jsem ty a ty jsi já.

Někteří tuto fázi nazývají fází růžových brýlí. To zní jako by tato fáze byla falešná a nebyla třeba. Já si myslím, že je škoda držet se zpátky a nedat se do vztahu kvůli emocionálním zraněním z minulosti nebo přejatým přesvědčením. Každá fáze vztah má své místo a svoji důležitost.

A to i následné vystřízlivění “Aha, tak on je jiný.” Najednou si nerozumíme. Nebo spíše “ON mi nerozumí!”” (pro muže: “ONA mě nechápe”). “Jak si mohl…?” Zjišťujeme, že nejsme jedno. Přichází zklamání, deziluze… vztek, smutek, emoce lítají nahoru dolu – chvíli je to mezi námi opět krásné a jsme si blízko, jindy je druhý naprostý ignorant. Cítíme se přitahováni a zároveň druhého nesnášíme.

Nakonec nám dojde: já jsem já a ty jseš ty. Já mám svoje zájmy a ty máš svoje. Já mám své kamarády, ty máš svoje. Můj čas – tvůj čas. Moje – tvoje. Máme ještě něco společného?

Dostali jsme se do fáze individuality. Fáze, v které je nejpravděpodobnější rozchod. Kamarádi jsou nam blíž než partner a pokukujeme po někom jiném. Možná si i sem tam zaflirtujeme.

Znáte to? Nezoufejte. I tato fáze vztahu je přirozená. Pouze pokud jsme byli dostatečně blízko a pak dostatečně sami sebou máme šanci vidět partnera takového, jaký je, a náš vztah takový jaký je. Pochopíme, že se s druhým nesetkáváme jen z milosti, ale setkání je naším bytostným činem. Máme možnost opravdového partnerství, v kterém je blízkost i tolerance a respekt, empatie, spolupráce a chuť sdílet i přijímat.

Možná si teď říkáte ano, ale proč procházet všemi těmi nepříjemnostmi a nejít rovnou do harmonického a respektujícího vztahu dvou dospělých lidí? Proč vztah prochází těmito fázemi?

Na to Vám neodpovím, ale osobně mi pomohlo pochopit, že tyto fáze jsou odrazem našeho vývoje v ranném dětství – od symbiózy s matkou, přes separaci a přechod do individuality, kdy zjišťujeme, kdo skutečně jsme. Následuje oidipální fáze, jak ji nazval Sigmund Freud, v které objevujeme přitažlivost k druhému pohlaví a posilujeme identifikaci s vlastním pohlavím. Není to pouze opakováním toho, co už známe. Je to struktura, kterou opakují i sociální skupiny a dějiny.


Více o fázích lidského života se můžete dozvědět na seminářích Erogenetic. Zjistíme, co která fáze vyžaduje, jaké jsou v ní schované poklady a zdroje, i výzvy a pochopíme, jak je naplnění každé fáze nutné k přesunu do fáze následující.