V zenových příbězích dosahují adepti probuzení náhle, skrze jednu událost, třeba rozlomení misky s vodou. Proč se žádná realizace nedostavila i k nám, když už jsme rozbili desítky misek a talířů?! :-)

Osho se zmiňuje o kontextu a pochopení… můžeme stále dokola opakovat techniku, meditaci, ale bez hlubšího pochopení zůstaneme na povrchu.

Meditace je cesta za mysl a často ani nerozumíme co je to mysl – jak pak můžeme jít za ni?

Obvykle mysl vnímáme jako přemýšlení, myšlenky, které nám zrovna běží hlavou. Třeba já se snažím něco sdělit a vy si říkáte „má smysl dál číst tenhle text, nebo to jen tak prolítnu očima?“

Oba jsme v mysli.

Toto je aktivní část mysli, to čeho si právě teď všimneme. Za ní je schovaná pasivní, nevědomá část, která je pro tento moment v pozadí a je obrovská – jsou to naše přesvědčení, zákazy a příkazy od rodičů a společnosti, propůjčené vědomosti, vše co k nám přišlo z venku a stále nás formuje. Rozhodně není jednotná. Je složitě propletena spoustou podmínek a vyjímek.

V dětství je vám předkládáno „je dobré být slušný a poctivý“, v dospělosti pak „kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu“ :-) Rodiče vám vštěpují, že je dobré si s ostatníma dětma hrát a být k nim milý, ale „ne s tím klukem od vedle!“.

Mysl je zmatek, chaos. Mysl je vždy propůjčená. Nic z mysli není naše. Vše je zvenku. Jistá autorita nám to kdysi sdělila jako pravdu, přikázání, nebo rozumnou věc, životní zkušenost – a to často ani ne její, ale tradovanou, opět jen převzatou.

Nyní půjdeme ještě dál. I vaše vlastní zkušenost je součástí mysli.

Přiznali jste se jako dítě k rozbitému oknu? Dostali jste trest a v mysli vzniklo přesvědčení: mluvit pravdu se nevyplácí! Kamarád, který okno rozbil s Vámi se nepřiznal, svedl to na vás a trest nedostal. Je lepší zatloukat! A ještě přibaleno k tomu zdarma: kamarádům nemůžeš věřit! Později poznáte nového člověka, je vám s ním dobře, ale v jistou chvíli, když se více sblížíte, přijde pochybnost, už ani nevíte odkud: mohu mu věřit?

Ve skutečnosti tomu, komu nemáte věřit, je v první řadě vaše mysl.

Nedělá nám problém náhle přestat věřit moudrým knihám, našim učitelům. Přitom jediný guru, kterého si stále nosíme s sebou a nikdy ho nezpochybníme je naše mysl.

Co s tím? Snažit se myšlenky odsunout nebo mysl zastavit?

Veškerá snaha uchopení nebo zastavení mysli je součástí mysli. Mysl není naše, jak byste ji mohli zastavit?

Jediné, co s myslí můžeme dělat, je pozorovat ji. Myšlenky přichází a odchází, jako mraky na nebi. Zkuste mraky zastavit, odsunout – absurdní – a přesto se o to tolikrát pokoušíme!

Myslíte na někoho, kdo vám ublížil, nebo vás naopak okouzlil, myšlenka na něj se stále vrací… zkoušíte na něj nemyslet – jde to?

Pozorujte! Ze začátku se zdá být pozorovatel také v mysli, ale postupně začnete vnímat jemný mechanismus mysli a vlastní identifikaci s myslí. Vnitřní pozorovatel bude vystupovat jasněji na povrch, zatímco myšlenky ustoupí do pozadí. Stále tam budou, ale vy už se jimi nenecháte vláčet. Můžete se k nim na chvíli přidat, když potřebujete, ale prožíváte sami sebe mimo ně. Není to snadné, ale zkuste to.

Udělejte si z toho malou meditaci. Ať už jste doma, nebo čekáte na autobus, stáhněte svou pozornost zvenku a obraťte ji dovnitř. Všimněte si své myšlenky. Někdy je rychlá, jindy se rozvíjí v celý příběh, jen ho sledujte, jako oblaka na obloze. Přichází, mění se, spojují se, rozdělují, zanikají… buďte jen pozorovatelem. Co se stane? Náhle jste si vědomi sama sebe.

Do hloubky se tomu budeme věnovat na víkendovém výcviku OSHO Meditace: Prohloubení znalostí a facilitace