„Ty mě vůbec neposloucháš!“⚡
„To není pravda!!“
„Vidíš? Zase se obhajuješ.“
„Protože mi to pořád podsouváš.“

🌩 Ve vztazích se často bráníme dřív, než si to uvědomíme.
Slovem, pohledem, tónem hlasu.
Ne proto, že bychom chtěli bojovat. Ale proto, že nemáme kde stát.

Když se v tu chvíli zastavíte, budete cítit velkou nejistotu ve svém těle.

Když nejsme v kontaktu se sebou, každá emoce druhého s námi pohne. Každý náznak nesouhlasu se může stát ohrožením. A tělo pak reaguje – obranou, útokem nebo stažením – a mysl formuluje, co cítí tělo.

Chybí nám jistota. Spojení s tělem. Grounding – uzemění.

Uzemnění není odstup. Není to fokus jinam.

Uzemnění je vnitřní stabilita.

Cítím své tělo, emoce, i myšlenky, ale zůstávám v kontaktu se svým středem.

Když mám tuto vnitřní kotvu, nemusím se bránit. Nemusím dokazovat svou pravdu. Neztrácím se v emocích druhého ani před nimi nemusím utíkat.

Bez uzemnění se vztah stává místem, kde hledáme oporu. A to je pro vztah příliš velká zátěž. Partner pak nevědomě přebírá roli regulátora našeho vnitřního světa – má nás uklidnit, potvrdit, zachránit nebo nezranit.

S uzemněním opora přichází zevnitř. A vztah se může stát tím, čím má být – setkáním dvou stabilních lidí, ne záchranným lanem.

Uzemnění neznamená, že nás nic nebolí. Znamená, že dokážeme zůstat přítomní i tehdy, když to není příjemné. Že emoce mohou projít tělem, aniž by nás převálcovaly.

Uzemnění není mentální postoj. Je to tělesná zkušenost.

Nevzniká přemýšlením o sobě, ale návratem do těla. Propojením s dechem, vnitřní pulzací, vlastní energií a pocity. Spočíváme v přítomnosti, nervový systém se uklidňuje a potřeba obrany slábne. A vztah se znovu může stát místem bezpečí, lásky, radosti.

Pokud cítíte, že ve vztazích často ztrácíte pevnou půdu pod nohama, možná není potřeba víc pochopit, ale víc se ukotvit.

Meditace nám dává uzemění.