Efektivita nebo vědomí?
… z večerních promluv o vědomí a mechanickém životě 🙏
když jsem byl sám ve světě, cítil jsem, jak se ve své činnosti stávám velmi mechanickým a neuvědomělým.
Teď, když jsem ve tvé přítomnosti a obracím se dovnitř, rychlost mé mysli i těla se zpomaluje a začíná se rodit vědomí sebe sama.
Tento stav vědomí sebe sama přináší lehkost a člověk v něm chce zůstat stále déle.
…
Osho odpovídá:
Je dobře, že sis začal uvědomovat jeden velmi zásadní jev: že ve „světě“, v ruchu trhu, ses stal mechanickým – skoro jako robot. Tady, v klidném prostoru, jsi více uvolněný.
Mysl se zpomaluje a s tím, jak se tvé vědomí vyjasňuje, mizí i tvá mechaničnost.
Je třeba vidět, že vědomí a mechaničnost nemohou existovat zároveň; tyto dva stavy se navzájem vylučují.
V běžném světě se od tebe neočekává, že budeš vědomý – očekává se, že budeš efektivní.
Efektivita je vlastnost strojů; stroje jsou v ní lepší než lidé.
Protože se po tobě žádá výkon, stáváš se mechanickým – a jak se stáváš mechanickým, tvé vědomí mizí.
A přitom právě vědomí je tvá pravá podstata.
S efektivitou a mechaničností můžeš sice dosáhnout většího výdělku, moci, prestiže, úcty – ale ztratíš sebe.
A ztrácíš se velmi levně, protože to, co za to získáš, je bezcenné.
Uvědomuješ si, kolik lidí před tebou už na této Zemi žilo?
Miliony byly „úspěšní“, slavní – a dnes si na ně nikdo ani nevzpomene.
Zmizeli jako sny, beze stopy.
Jen několik málo lidí, kteří zemřeli, a přesto stále žijí v srdcích lidí, nepatří mezi ty „úspěšné“ – nebyli to císaři, dobyvatelé ani boháči.
Byli to lidé vědomí, lidé s duší.
Jejich vliv je tak hluboký, že přetrvá, dokud bude na Zemi člověk.
Buddha, Lao-c’, Kabír, Kristus, Mansúr al-Halládž – tito lidé nemohou být zapomenuti.
Stále žijí v nejhlubších vrstvách našeho bytí, protože nikdy nevyměnili své vědomí za očekávání světa.
Takže první krok – uvědomil sis to.
Teď své vědomí zostři.
Až půjdeš znovu do světa, není nutné, abys byl jako robot.
Možná nebudeš tak efektivní – no a co?
Možná nebudeš tak úspěšný – no a co?
Nech je, ať mají své „dny slávy“, a pak zmizí jako mýdlové bubliny.
Nezáviď jim.
Měj k nim soucit – a zůstaň spokojený se svou bdělostí.
Riskuj všechno pro vědomí, ale nikdy neriskuj vědomí pro nic jiného.
To je závazek hledajícího: je připraven ztratit život, ale ne ztratit vědomí.
Našel hodnotu vyšší než život sám.
Není žádná jiná hodnota, která by byla vyšší než vědomí.
Vědomí je semínko božství v tobě.
Když plně vyroste, dosáhneš naplnění svého osudu.
Jak se tvoje vědomí prohlubuje, tvé činy možná nebudou tak efektivní, ale získají novou kvalitu – kvalitu milosti.
A ta je nesrovnatelně cennější.
Žádný stroj nemůže mít milost.
Tvá slova, tvé pohyby, tvé ticho – všechno získá krásu, která přichází zevnitř.
Člověk vědomí žije každý okamžik s nesmírnou krásou a lehkostí.
Je to vidět v jeho gestech, v hloubce jeho očí, v síle jeho slov i v hudbě jeho ticha.
Jeho pouhá přítomnost je oslavou.
Ve srovnání s takovým člověkem jsou císaři jen žebráci – mají všechno, ale uvnitř jsou prázdní. Chrám může být ze zlata, ale pán chrámu chybí.
Posilni své vědomí a bytí v přítomnosti pravidelnou meditací.